Erich Maria Remarque




Nebe nezná vyvolených

Říše snů
Gam
Stanice na obzoru
Na západní frontě klid
Cesta zpátky
Tři kamarádi
Miluj bližního svého
Vítězný oblouk
Jiskra života
Čas žít, čas umírat
Černý obelisk
Nebe nezná vyvolených
Noc v Lisabonu
Stíny v ráji
Zaslíbená země
Nebe nezná vyvolených (Der Himmel kennt keine Gűnstlinge) (1959), (c) Robert Sedlák 1998


Místo děje

Švýcarské sanatorium, Paříž, Itálie v 50 letech 20 století.

Hlavní hrdina - Clerfayt (okolo 35 let)

Je muž, který riskuje život pro peníze, které potřebuje pro život. Je typem člověka, který ví co znamená smrt a tak jedná s lidmi. Jedná tak i s Lillian, ke které neprojevuje lítost a jedná s ní jako se zdravou. Žárlí na ni a hádá se s ní. V myšlenkách se vrací do období války, které prožil v koncentračním táboře. Má svůj životní standard, který nehodlá měnit. Peníze nejsou pro něj symbolem majetku, ale prostředkem pro důstojný život.

Děj

Clerfayt jede do švýcarského sanatoria, kde se léčí jeho přítel Hollmann. Zde se seznámí s belgičankou Lillian Dunkerqueovou, která si zde léčí TBC. Společně chodí do Palac baru. Při jedné návštěvě Palac baru dostane Clerfayt telefon, že člověk se kterým jezdil závody je mrtev. Myslí si, že to pro něj bylo vykoupení, jelikož měl amputovanou nohu a jeho přítelkyně by jej nechala. Když jde Clerfayt na procházku tak uvidí krematorium a vedle něj prodejnu květin. Jde do prodejny a uvidí nádherné orchideje a koupí je. Květiny se vzkazem a rukavicí pošle Lillian, která si rukavici zapomněla při návštěvě Palac baru. Když Lillian dostane květiny tak zjistí, že jsou to květiny, které nechala přivézt na pohřeb své přítelkyně Agnes. Pochopí to jako oškliví vtip a květiny vyhodí. Když se jde Clerfayt podívat na své závodní auto, tak uvidí Hollmanna jak v něm sedí a vzpomíná na závody. Dalšího dne nechá Hollmanna jet do města pro láhev vodky. Když k němu přijde Lillian, tak mu začne vyčítat, že jízda v otevřeném voze může mít pro něj nedozírné následky. Clerfayt jí ale řekne, že jízda v autě je pro něj nyní nejlepší léčba. Dalšího dne je oslava odjezdu jedné z pacientek, ale jsou přistižení vrchní sestrou. Po dvou dnech s k Lillian dostali její rentgenový snímky. Ačkoliv v nich neumí číst, tak udeřila na sestru, která jí nakonec přiznala, že její zdravotní stav se nezlepšuje. Dalšího dne je karnevalová oslava na kopci za městem. Zde Clerfayt oznámí, že druhého dne odjíždí. Jen z legrace nabídne Lillian jestli by s ním nechtěla jet. Lillian souhlasí, ale Clerfayt si myslí, že si také dělá legraci. Při oslavě jsou přistižení doktorem, který druhý den Lillian řekne aby kvůli několika prohřeškům proti řádu opustila sanatorium. Lillian doktorovi oznámí, že odjede ještě týž den. Doktor je zmaten jelikož očekával, že jej bude prosit aby mohla ještě zůstat a tak jí nabídne, že může ještě zůstat. Odmítne. Doktor jí oznámí, že v podmínkách do kterých jede bude žít zhruba rok. Téhož dne s Clerfaytem odjíždí. Cestou s nimi chce závodit muž ve sportovním voze, ale Clerfayt mu nechce brát iluze a tak jej nechá předjet. Po pár kilometrech jej opět uvidí a zjistí, že havaroval. Muž obviňuje Clerfayta, že může za jeho nehodu. Lillian je překvapená, že se mu nejedná o život ale o majetek. Večer se ubytují v jednom městě a jdou na večeři. Druhého dne dorazí do Paříže a každý se ubytuje v jiném hotelu. Lillian si vybalí své věci a jde za svým strýcem Gastonem, který ji zpravuje peníze. Chce po strýci peníze jelikož si chce koupit šaty. Večer jde s Clerfaytem na večeři a ten jí řekne, že odjíždí do Říma podepsat novou smlouvu. Čas který Clerfayt strávil v Římě Lillian stráví nakupováním drahých šatů u známého návrháře a procházkami po Paříži. Po příjezdu jde Clerfayt s Lillian na večeři a nastěhuje se do stejného hotelu jako ona. Na další den je Lillian pozvaná na večírek, který pořádá její šetřivý strýc Gaston jenž jí chce provdat za bohatého muže. Dalšího dne Clerfayt s Lillian odjíždí na závod na Sicílii. Zde trénuje na závod a Lillian tráví čas ve vile jeho bohatého přítele. Při závodě Clerfayt havaruje, praskne mu pneumatika a poraní si rameno. Auto doveze do depa a vymění se s Torrianim. Ten jede dobře, ale dostane cestou úžeh a tak se opět vymění. Závod dojede, ale přemýšlí zda už není na závodění starý. Po závodech stráví čtrnáct dní na Sicílii a Clerfayt si léčí poraněné rameno. Po této době odjíždí Clerfayt s Torrianim do Paříže a Lillian má za nimi letět letadlem. Svůj let náhle změní a letí do Benátek. Zde první den jde do divadla, ale zde dostane záchvat chrlení krve. Další týden stráví v hotelovém pokoji. Když se její zdravotní stav zlepší tak letí do Paříže.V Paříži jde za strýcem Gastonem, aby jí dal zbytek jejích peněz. Když se vrátí k hotelu, tak uvidí Clerfayta, který ji celou dobu hledal. Večer jdou na večeři a pak si jde Lillian lehnout. Po delší době jede Clerfayt do Itálie na další závod. Zde se umístí na druhém místě. Mezitím se Lillian seznámí s pesimistickým básníkem Gérardem, který píše o smrti. Je jí směšné, že on zdraví píše o smrti a ona je smrti tak blízko. Dalšího dne Lillian volá do sanatoria Hollmannovi jak se mu daří. Při jedné vycházce z Gérardem najdou mrtvou ženu a Gérard neunese situaci tváři tvář smrti. Když se Clerfayt vrátí ze závodu tak odjíždí s Lillian na Riviéru, kde má starý dům a uvažuje o nastěhování se sem. Zde jdou do kasina a oba vyhrají dost peněz. Clerfayt ale polovinu peněz ze žárlivosti prohraje. Dalšího dne trénuje na závod v Monte Carlu. Při závodě Clerfayt havaruje a zemře. Lillian je zdrcena a chce odjet, ale zastihne jí Clerfaytova sestra, která jí oznámí, že Clerfayt Lillian odkázal dům a chce po ní aby prohlásila závěť za neplatnou a majetek odevzdala jí. Lillian odmítne a na nádraží se potká s Borisem ze sanatoria. Jedou společně do Švýcarska a pak do sanatoria. Zde po šesti týdnech umírá.

Jazyk

Román, který napsal ve svém známém stylu. Popisuje situaci a atmosféru ta detailně, že dokáže v člověku nabudit atmosféru přímého zúčastnění. V románu jsou dialogy, které často jsou symbolem či opisem toho co chtěla ta či ona postava říci. Dialogy jsou proloženy vlastními úvahami lidí a jejich přemýšlením o dané situaci. Dialogy jsou často filozofického rázu. Psáno Er-formou.

Zhodnocení

Jediný Remarquovo román, který se odehrává po druhé světové válce. Velmi detailně zde popsal život závodníka, který závodí pro peníze, které mu zajišťují život. Román vypráví o velké lásce, která je skončena tragédií.

Ukázka

Clerfayt pro ni přijel a jeli do restaurace Le Grand Véfour. "Jaké bylo vaše první střetnutí se světem tady dole?" zeptal se.
"Mám pocit, že jsem mezi lidmi, kteří si myslí, že budou žít věčně. Alespoň tak jednají. Chrání svůj majetek a utrácejí tím svůj život."
Clerfayt se dal do smíchu. "Přitom si všichni v poslední válce přísahali, že jestli z ní vyjdou živi, už nikdy se nedopustí téže chyby. Člověk je velkorysý v zapomínání."
"Ty jsi na to taky zapomněl?" zeptala se Lillian.
"Moc jsem se o to snažil. Doufám, že se mi to tak docela nepodařilo."
"Myslíš, že tě proto miluji?"
"Nemiluješ mě. Kdybys mě milovala, tak bys tohle slovo tak lehce nepoužívala - a neříkala bys mi to."
"Nemiluji tě proto, že nemyslíš na budoucnost?"
"To bys byla musela milovat každého člověka v sanatoriu. Dáme si mořské jazyky s praženými mandlemi a k tomu mladé montrachetské."
"Proč tě tedy miluji?"
"Protože tu zrovna jsem. A protože miluješ život. Jsem pro tebe anonymním kouskem života. To je hrozně nebezpečné."
"Pro mne?"
"Pro toho, kdo je anonymní. Může být kýmkoli kdykoli nahrazen."
"Já taky," řekla Lillian. "Já taky, Clerfayte."
"Tím už si nejsem tak docela jistý. Kdybych byl rozumný, co nejdřív bych sbalil kufry."
"Vždyť jsi sotva přijel."
"Zítra odjíždím."
"Kam?" zeptala se Lillian nevěřícně.
"Daleko. Musím do Říma."
"A já k Balenciagovi, koupit si šaty."
"Ale já opravdu odjíždím. Musím se postarat o smlouvu."
"Dobrá," řekla Lillian. "Budu mít alespoň kdy vrhnout se do dobrodružství v módních salónech. Strýc Gaston by mě hrozně rád dal pod kuratelu - nebo mě provdal."
Clerfayt se zasmál. "Chtěl by tě strčit do druhého vězení dřív, než bys poznala, co je to volnost?"
"Co je to volnost?"
"Taky nevím. Vím jen, že to není ani neodpovědnost, ani bezcílnost. Člověk spíš ví, co to není, než co to je."
"Kdy se zase vrátíš?" zeptala se Lillian.
"Za pár dní."
"Máš v Římě milenku?"
"Ano," řekl Clerfayt.
"Myslela jsem si to."
"Proč?"
"Bylo by divné, kdybys byl žil sám. Já jsem taky nežila sama, než jsi přišel."
"A teď?"
"Teď," řekla Lillian, "teď jsem příliš opilá sama sebou tady dole, než abych o tom mohla přemýšlet."


Aktuality | Galerie E.M.R. | Odkazy | Romány | Texty | Váš názor | Život E.M.R.


©Robert Sedlák 2003
Optimalizováno pro IE 5.5 a vyšší, rozlišení 1280x1024 pixelů;
Mapa stránek